Výročí Sokola Uhříněves 2021

TJ SOKOL UHŘÍNĚVES TŘIKRÁT JUBILUJÍCÍ

Tělocvičná jednota Sokol Uhříněves si v roce 2021 připomíná 3 výročí - 30. srpna - 125 let od otevření staré sokolovny, v den státního svátku sv. Václava - 90 let od otevření nové sokolovny, dnešního divadla U22 a 6. prosince - 130 let od vzniku TJ SOKOL Uhříněves.

Vznik sokolské jednoty a výstavba sokolovny

Vznik jednoty roku 1891 byl výsledkem společenského a politického života konce 19. století. Tehdy se konaly výlety vršovického a žižkovského Sokola do Uhříněvsi a okolí. Ty se staly se iniciativou k založení jednoty. Myšlenku založení Sokola podpořil starosta obce Jan Srb provoláním k uhříněveským občanům. Přípravné práce vedli ak. malíř a loutkář O. Bubeníček, majitel mlýna J. Mencl, syn nájemce pivovaru A. Tichý, J. Nykodým, A. Procházka a ze žižkovské jednoty K. Nedvěd. Dne 14. října 1891 byly na schůzi schváleny jednotné stanovy ČOS a podána žádost na místodržitelství, které 22. listopadu 1891 založení jednoty povolilo. Ustavující valná hromada byla 6. prosince 1891. Prvním starostou byl zvolen J. Mencl. Jednota měla 68 členů, z toho 4 cvičitele. Cvičení i schůze se konaly v hostinci člena Sokola F. Kolihy. Cvičení vedl náčelník M. Skořepa.

Roku 1893 byl pan Koliha nucen zbourat svůj letní sál a jednota ztratila vhodné prostory pro cvičení. Padl návrh na postavení vlastní tělocvičny. Ustavený stavební odbor vydal dluhopisy v hodnotě 5 zlatých. Finance získané z výtěžků plesů, akademií a různých zábav by k pokrytí nákladů nestačily. Zdrojem financování stavby se staly půjčky, za které ručili movití členové jednoty - starosta Sokola Mencl, starosta obce Srb, nájemce pivovaru Tichý, J. Pačes a J. Nykodým. Zjara 1894 jednota koupila pozemek a v prosinci 1895 obdržela jako "vánoční dárek" od pražského architekta E. Sochora plány sokolovny. Během zimy 1895 - 1896 byl svezen stavební materiál. Zjara 1896 se začalo stavět. Stavbu, s náklady 7.500 zlatých, vedli starosta Mencl, učitel F. Prkno, radní A. Semanský a A. Walter. Na úhradu částky finančně přispěly městys Uhříněves, cukrovar, záložna a další podniky. Již 30. srpna 1896 byla sokolovna slavnostně otevřena. V upomínku byl vydán památník a pamětní peníz. Otevření bylo spojeno s veřejným okrskovým cvičením pod vedením náčelníka O. Bubeníčka.

Ženský odbor založen

Roku 1896 vznikl ženský odbor, činnost však prakticky nezahájil. Znovu byl ustaven až v roce 1910. Od té doby se ženy účastní na tělovýchovné a kulturní činnosti v Uhříněvsi. Starostkou ženského odboru se stala V. Tichá. V roce 1916 byl ženský odbor sloučen s mužskou částí a žákyně, dorostenky a ženy se rovnoprávně podílí na aktivitách jednoty. Dlouholetou náčelnicí jednoty se v roce 1920 stala M. Jiřinová. Ta funkci vykonávala až do doby, kdy nacisté činnost Sokola zakázali. Ve 20. letech 20. století měly žákyně v oblibě cvičitelku sestru B. Chroustovou, provdanou Zajícovou a dorostenky cvičitelku sestru L. Kotkovou, provdanou Novákovou. Dlouholetou cvičitelkou dorostenek a pozdější náčelnicí byla sestra M. Piková.

Vznik biografického odboru

Po vzniku ČSR v roce 1918 vzrostl příliv členů a prostory sokolovny nestačily. Na podzim 1921 byl ustaven stavební odbor k řešení situace. Tomu se nezdařilo vyřešit především otázky týkající se financování a záležitost byla odložena. Na podzim 1924 se valná hromada k záležitosti vrátila a ustavila "Družstvo pro vybudování sokolovny" jako výdělečnou organizaci k získání finančních prostředků. Iniciátorem byl náčelník jednoty Dr. Ing. Z. Bilian. Družstvo založené počátkem roku 1925 mělo 253 členů především ze sokolských řad, ale i nečlenů Sokola.

Hlavním zdrojem příjmů se mělo stát provozování biografu v sokolovně. Byl založen biografický odbor a současně oživen i odbor dramatický. Ten se stal základem velmi úspěšného sokolského amatérského divadla. Předpokladem bylo získání licence pro biograf a adaptace stávající sokolovny. Finanční prostředky ve výši 20 tisíc korun zapůjčila sokolská jednota. Při zadním vchodu do sokolovny byla přistavěna promítací kabina, promítací plátno bylo umístěno na stěnu s hlavním vchodem a zařízeno na pravidelné vysouvání do výšky. Pro každé divadelní představení bylo vždy postaveno pódium u stěny, kde bylo i biografické plátno. Nepohodlné bylo, že po každém představení se muselo pódium odstranit, aby se v tělocvičně mohlo bez problémů cvičit. Při divadelních a filmových představeních byl vchod vždy ze zadní strany sokolovny od pivovaru.

To znamenalo omezení tělocvičné činnosti. V její prospěch, alespoň pro letní období, se započalo s budováním letního cvičiště na pozemku u obory za dnešní základní školou. Byly zde zřízeny šatny a kuželník. Postupně přibyla i železná konstrukce pro tělocvičné nářadí, atletická dráha, kurt pro odbíjenou a tenisové kurty. Letní cvičiště bylo dobudováno v roce 1926. Do čela Družstva pro vybudování sokolovny byl v lednu 1925 ustaven Dr. E. Rathouský, odborný rada ministerstva vnitra, který pomohl k urychlenému získání biografické licence. Místopředsedou byl zvolen J. Bubeníček, který současně vedl divadelní odbor, biograf vedl V. Podracký. Mezi další činovníky družstva patřil Ing. A. Salač, který připravoval hudební doprovod k tehdy němým filmům a dirigoval k tomu účelu sestavenou hudební skupinu. Dále to byli Ing. Z. Bilian, stavitel K. Rathouský, spolumajitel pivovaru J. Tichý, který v závěru činnosti družstva přijal jeho vedení, T. Roučka a další. V dalším průběhu se postupně členy Družstva stali účetní biografu Z. Veselý, F. Bubeníček, J. Feltl, A. Janoušek a další. Své funkce i potřebnou práci všichni vykonávali zdarma ve prospěch rychlého získání potřebných finančních prostředků. Biografická licence byla Družstvu přidělena v červenci 1925 a 20. září se konalo první představení českého filmu "Za svobodu národa", při obsazení všech 238 míst, která byla v sále k dispozici.

Výstavba nové sokolovny

Pro značnou režii provozu biografu se nezdařilo získat potřebné finance k výstavbě nové sokolovny v předpokládané době. Hlavními věřiteli byly sokolská jednota a místní záložna. Roku 1929 nastala otázka, zda vystavět novou sokolovnu. Zda na letním cvičišti nebo zvolit raději přístavbu k stávající sokolovně. Bylo rozhodnuto o nákupu pozemku od obce i za cenu dalšího zadlužení. Předpokládalo se, že nový biografický a divadelní sál přinese brzy větší výnos a stará sokolovna bude sloužit především ke cvičení. Pozemek byl zakoupen za 114 tisíc Kč a člen jednoty Ing. arch. Kredba vypracoval plány na přístavbu spojenou se starou budovou zvýšeným jevištěm v místech hlavního vchodu do stávající sokolovny. V srpnu roku 1930 byla schválena půjčka u místní Občanské záložny krytá směnkou se závaznými podpisy 28 členů jednoty, z nichž každý ručil 10.000,- Kč. Všichni členové Sokola se zavázali k roční dani 40,- Kč či složili hotově po 800,- Kč bezúročně, místní pivovar půjčil 50.000,- Kč. Stavební práce vykonali místní řemeslníci a stavbu vedl stavitel Rathouský. S ohledem na hospodářskou krizi zaměstnal na stavbě především nezaměstnané členy sokolské jednoty.

Stavba začala počátkem roku 1931 a v září byla nová budova slavnostně otevřena. Celkový náklad včetně pozemku dosáhl 800 tisíc korun. Slavnosti byly zahájeny 27. září1931 tělocvičnou akademií. Dne 28. září ráno byla na místním hřbitově uctěna památka padlých a zemřelých bratří a sester, od 10 hodin se v novém sále za účasti mnoha pozvaných hostí i bývalých členů jednoty konala slavnostní valná hromada jednoty. Slavnostní projev mě starosta jednoty V. Koliha a promluvila řada dalších hostí. Bylo přečteno znění listu, v němž byla připomenuta práce těch, kteří se o stavbu zasloužili. List spolu s dokumentací stavby byl vložen do schránky vsazené do kamene z Tyršova rodiště a ten pak zazdili v hlavním sále nové sokolovny. V souvislosti s adaptací sokolovny na počátku 21. století byl kámen ze zdi vyjmut spolu se schránkou s dokumenty. Kámen i schránka, včetně jejího obsahu, jsou trvale uloženy v Uhříněveském muzeu. Slavnost pokračovala odpoledne, kdy proběhla v novém sále dětská veselice a večer taneční zábava.

Činnost nového zvukového biografu byla za velkého zájmu návštěvníků slavnostně zahájena českým filmem "Fidlovačka", který se promítal ve dnech 3. až 5. října 1931. U promítačky stál, jako po celou dobu němého filmu V. Pik.

Sokolské divadlo zahájilo svoji činnost na novém moderně vybaveném jevišti hrou Ladislava Stroupežnického "Naši furianti" za bezplatné účasti předního člena činohry Národního divadla v Praze Jana Vávry v roli radního Buška. O výpravu a originální dekorace se postaral J. Bubeníček a představení režíroval Č. Koudela. Do konce roku 1931 byly pod vedením stejného režiséra ještě sehrány další dva kusy a to náročná inscenace dramatu Gabriely Preissové "Její pastorkyňa" a komedie "Popelka Patsy".

Předválečná, válečná a poválečná historie uhříněveského Sokola je také velice zajímavá, ale to je již jiná kapitola z dějin Uhříněveského Sokola.

Michal Klich
kronikář Uhříněvsi a hospodář TJ Sokol Uhříněves,z.s.